Klub horolezců Hrádek

Oficiální stránky horolezeckého klubu

 

Klub horolezců Hrádek nad Nisou



Počátky místního lezení

Žitavský profesor pan Theodor Feller spolu s Francem Siegmundem a Adolfem Gahlerem poprvé slezli impozantní věž, která dodnes nese jméno onoho profesora, pomocí provazového žebříku. Toto se uskutečnilo 17. června 1894.

První dochované zprávy o lezcích z Hrádku nad Nisou nám dokladují naší přátelé z vedlejšího Oybina. Severní vež Uhusteinu, to je skála viditelná z Popovy skály, vylezli 10.11.1875 Gustav Jahn a Max Richter z Hrádku nad Nisou. Vlastní lezecké hemžení započalo založením Německého a Rakouského alpského spolku (Deutsches und Osterreichisches Alpenverein) v roce 1893. Tehdy se někteří jeho členové začali zabývat horolezectvím.

 

Žebříkový prvovýstup

Žitavský profesor pan Theodor Feller spolu s Francem Siegmundem a Adolfem Gahlerem poprvé slezli impozantní věž, která dodnes nese jméno onoho profesora, pomocí provazového žebříku. Toto se uskutečnilo 17. června 1894.

Dlouhý provazový žebřík tehdy nechal zhotovit Josef Matouschek v liberecké Lieblegově textilce. Nejdříve přehodili z nejvyššího skaliska hřebínku přes malý skalní zub věže klubko provazu a po něm vytáhli lano a provazový žebřík tak, že visel podél východní stěny věže. Lano bylo uvázáno na druhé straně skály ke stromu. Po té vystoupili všichni tři na vrchol, kde zanechali upevněnou dřevěnou tyč a plechovku se záznamem o prvovýstupu.

Theodor Feller zahynul v roce 1904 záhadnou smrtí po úspěšném zdolání Padaunerkogelu.

21. května roku 1904 se žákům liberecké reálky Karlu Kichhofovi a Franci Salamonovi podařil čistě sportovní výstup na tuto skálu a to komínem v západní stěně. Tato cesta dodnes nese jméno prvovýstupce.

V roce 1905 byla na vrcholu Fellerovky umístěna malá plechová vlaječka a založena první vrcholová knížka v zinkové krabici.

 

O Gahlerovi

Dále do našich skal přišli liberečtí lezci Kauschka, Steppe, Blumrich, chrastavský Karl Gahler, Tischer, Haeusler, Steinjan a hrádecký Rudolf Wolf – skupina která se nazývala Wirbelsteiner (Virblíci), skupina Empor (Vzhůru) a jiní.

28. září slézají Rudolf Kauschka, Fritz Steppes a Max Tischer Smrtku na Horních skalách východní stěnou. Přímý výstup na tuto skálu východní stěnou s následným sestupem západní stěnou se podařil v říjnu 1905 Karlu Gahlerovi z Chrastavy. Gahler tehdy lezl sám bez lana a zajištění.

Donedávna byla ještě osazena malá mosazná tabulka na skále, která nese jeho jméno, se vzpomínkou na tohoto chrastavského rodáka, který zahynul v roce 1906 na alpském Festkogelu. Bohužel lidská blbost je bezmezná a tak se někdo postaral, aby tato tabulka zmizela, dobré duše našich sousedů ze Saska se zasloužili o novou tabulku, takže je zase na svém místě. O prvním zdolání skály, která nese jméno po Karlu Gahlerovi se dovídáme z podrobného popisu J.Königa ve skvělém, horolezectví propagujícím článku otištěném roku 1908 v ročence DGV.

První zdolání Gahlerovy věže, která svou obtížností byla nejméně rovna známé Fellerovce se podařilo Rudolfu Kauschkovi. Po velmi obtížném, riskantním výstupu v závěru, kdy se stavěl na ramena spolulezce, dosáhl spolu s kamarády R. Haeuslerem a A. Steinjanem 20. května vrcholu roku 1906.

 

Ženský dotyk

Fellerovka také poznala již v létě roku 1908 dotek jemných ženských prstíků, když Rudolf Kauschka vyvedl na vrchol svoji budoucí ženu.

 


Noční výstup pro knížku

Před druhou světovou válkou se každopádně na Horních skalách lezlo a bylo lezcům úplně jedno, jestli je to Čech a nebo Němec. Někteří lezci nejen, že lezli po skalách, ale také pomáhali v těch nejhorších dobách henlainovského řádění. Josef Zárybnický (táta našeho Jirky a Pepika) vylezl v noci na Fellerovku, aby sundal vrcholovou knížku a tím zachránil několik mladých antifašistů, kteří na ni provedli společný výstup a všichni se do ní podepsali i s jistými poznámkami, a ti kdož byli tenkrát u moci se o tom dozvěděli.

 


HO Vulkán nebo HO Hrádek?

Hrádecký horolezecký oddíl vznikl v roce 1947 spojením dvou oddílů, a to HO Vulkán a HO Hrádek. Členové těchto oddílů byli velcí rivalové, ale jak to tak bývá, veškerá rivalita končila v hospůdce na Dolním Sedle, či v jiné „útulně".

Tyto dva oddíly se spojily v HO Hrádek a hlavním tahounem byl od roku 1947 Karel Trousílek, od tohoto roku se také traduje založení oddílu. V těchto letech působila v oddíle generace lezců Josefa Zárybnického, Zdislava Roubíka, Rudy Svatoše, Vladimíra Plívy, Venci Brandejského (druhý předseda HO Hrádek), Mirka Chlumského, Jardy Motla, Adama Augustina (ředitel I.ZŠ), Členové byli dále Karel Brož, Vilda Bouček, Mirek Janda, bratři Honza a Valter Kosařovi, bratři Jarda a Olda Motlovi, Arnošt Kumprt, Dr. Standa Zajíček, Bohouš Sokol, Kurt Řeháček, Honza Filkinz.

 

"Kdo nesedí, tak nejede", aneb o cestování do Tater

Víme také z vyprávění, jak se po válce cestovalo do Tater. Hlavním pravidlem tehdy bylo „kdo nesedí, tak nejede“. První výlet do Tater uspořádali páni Trousílek, Plíva a Brož a to autem KDF. O sportovních výkonech toho moc nevíme, ale dochovalo se, že při tomto výletu pravděpodobně padl časový rekord výměny karosérie. Pánové totiž po příjezdu na Slovensko zpozorovali v příkopu stejný vůz s jakým cestovali, avšak s lepší karosérií. Nelenili a ihned provedli výměnu – zlaté to časy motorismu.

Další výlet se uskutečnil již dvěma těmito vozidly. Jeden vlastnil pan Trousílek a druhý pan Brož. Pan Trousílek měl své auto, jak se říká, v cajku, a byl tedy připraven na odjezd. Pana Brože autíčko trochu zlobilo, nicméně také se snažil jej připravit k odjezdu. Den před odjezdem kleknul panu Trousílkovi motor a vše bylo jinak. Pan Trousílek měl velice rád švestkový kompot a tento kompot nemohl chybět na ponku při opravě motoru. Samozřejmě dobré duše pánů Plívy a Brože si nedali ujít skutečnost, že je jeho auto nepojízdné a tak z poza veřejí jeho garáže na něj volali ono pověstné “ kdo nesedí, tak nejede“.  Samozřejmě, že onen švestkový kompot putoval obloukem po obou vyšklebencích. Nicméně ráno byl motor zase v autě a jelo se do Tater. Samotná cesta do Tater v této době byl kus odvahy. Auta byla nespolehlivá a stále se muselo něco opravovat. K těmto opravám samozřejmě leckdy posloužil i lezecký materiál. Když se nevracel plyn, zapíchl se do karosérie cepín, kterým se prostrčil kus repšňůry s kusem cihly jako protizávaží a bylo opraveno.

 

O hájence, lyžování a bálech

Další skupina lezců se utvořila kolem Jirky Zárybnického (syn již jmenovaného Josky), neboť on v 50. letech založil lezecký kroužek a spolu s několika přáteli dávali do pořádku bývalou hájenku na Dolním Sedle při vstupu do Císařského údolí. Bohužel došlo k tomu, že když byl objekt skoro opraven, nechali jej soudruzi strhnout buldozerem a srovnat se zemí. Bylo to blízko hranic a volnomyšlenkářům se tehdy nepřálo.

Dalším předsedou, který vedl oddíl, byl pan učitel Jarda Žalud, byl to človíček, který pořádal pro školní dětí první lyžařská soustředění, působil i na hrádečákům známé Pragovácké chatě na Studenově v Harrachově, kde se snad všichni hrádečáci této doby naučili lyžovat a pít.

Jarda Žalud řídil oddíl od roku 1963 do roku 1971. Poté začal řídit oddíl p. Jan Šedina. Za jeho předsednictví se pořádal v listopadu „Pochod na Ještěd“, který většinou končil v Libereckém „Domově“ a někteří účastníci horko těžko stíhali poslední vlak na Hrádek, řečený „Flamendr“. Dále se začalo pořádat zimní stanování na Horních skalách pod Prckem, kde bylo vždy veselo a při těchto stanováních se užilo mnoho legrace. Do dneška se vypráví o Fredyho zábavním koutku, ale to je na delší vypravování. Pořádali se také horolezecké bály v hospodě na Černé Louži. To tam byla ještě funkční hospůdka s pěkným sálkem a hrádečákům nevadilo jít na Černou Louž pěšky, nebo se také na některé akce objednával autobus. Prostě pořádalo se dosti takzvaných merendiček, kdy jsme se doopravdy nenudili.

 

Jak jsme málem přišli o horochatu

Pod Prckem také vznikla myšlenka postavit horolezeckou chatu a je tedy fakt, že jsme ji do roku 1984 dostavěli a to především díky předsedovi Honzovi Šedinovi a bdělému oku našeho stavbyvedoucího Fredyho Volkerta. Od té doby chata slouží jak horolezcům, tak i zájmovým sdružením našeho města a nejen našeho města, i když jsme po dostavbě chaty o ni málem přišli. Jistí pánové z vedení tehdejšího TJ Slovanu, jehož jsme byli součástí, přišli na to, že by se chatou dalo dobře vydělávat pro Slovan. A tak nás sezvali na mimořádnou schůzi, kde nám přednesli, že chata je sice naše, ale že by se mohla pronajmout tehdejšímu Sporturistu a mi bychom si dali vždy půl roku předem požadavek na její využití. No to Vám byla mela, trochu jsme se poprali, ale chalupa nám zůstala a musím konstatovat, že nejmodřejší byl zástupce od Sporturistu, který ihned odešel.

 

Když chceš běhat lesem, musíš se startovním číslem

Od roku 1976 také pořádáme, dnes již legendární „Běh Císařským údolím“ ve kterém si přišlo zaběhat po krásných Lužických horách stovky běžců. Je fakt, že někteří dodnes bloudí po našich horách, neb se nám ztratili i se startovními čísly, ale zatím si nikdo nestěžoval. Ty kecičky, že to bylo špatně označené nás zatím neodradily od pořádání dalšího ročníku.

 

V roce 1990 jsme se přejmenovali na Klub horolezců Hrádek a jsme právnickou osobou s počtem členů 20 – 30.

Kontakty

Klub horolezců Hrádek z.s.

Horolezecká 27, Horní Sedlo
Hrádek nad Nisou 463 34

info@klubhorolezcuhradek.cz


Od roku 2016 působíme jako spolek, zapsaný v obchodním rejstříku Krajského soudu v Ústí nad Labem pod značkou L116 s identifikačním číslem 413 26 792


Předseda klubu:
Vinklárek Petr



e-mail : VinklarekPetr@seznam.cz
telefon : 737 248 747

Zástupce předsedy, správce skal v oblasti:
Černický Radek



e-mail : Cernicky.r@seznam.cz
telefon : 777 938 590


Pokladník a správce horolezecké chalupy:
Vinklárková Kateřina

e-mail: skubanek.katka@centrum.cz
tel: 737 248 752